Jdi na obsah Jdi na menu
 


Julie Kapuletová 1

5. 6. 2008

Julie Kapuletová seděla v křesle u okna a (myslela na Romea) skrze zamrzlé tabulky skla hleděla ven. Viděla tedy něco?(sklo s námrazou) Bylo celkem příjemné přihlížet z tepla pokoje, jak se venku chumelí(jak pro koho). Navíc v době vánočních prázdnin byl Kruvalský hrad téměř liduprázdný, jelikož před Vánocemi jsou glosařky obzvášť hladové a tak Julie ani neměla důvod vycházet z komnaty(tohle slovo mě začíná docela iritovat). Nechtěla být sežrána jako její spolužáci.(ale stejně jí to nepomůže)Tu  posledních šest let sdílela se svou přítelkyní z koleje, jež byla nyní rovněž sežrána. na svátky u rodiny. Druhým, neméně zanedbatelným důvodem jejího dobrovolného skoro-vězení, byl i fakt, že ve škole se touto dobou v rámci úspor topilo jen v malých kotlích, takže nechtěla přidělávat práci domácím skřítkům, protože by kvůli ní museli shánět větší kotel. minimálně, to znamená jen v opravdu obydlených a využívaných místnostech, kterých nebylo mnoho, z důvodů výše zmíněných.(a protože v té její “komnatě” bydlela jenom ona, nebylo potřeba ji vytápět a tak Julie zmrzla) Všude jinde byla nesnesitelná zima(Brrr). (tenhle odstavec se klidně mohl přeskočit)

S uspokojením se otočila a zkontrolovala veselé plaménky v krbu, hýřících vtipem. (jestli jim náhodou nedošel humor)Potom si ještě jednou přidržela před očima dopis, který před několika dny přinesla sova a znovu se zájmem přečetla řádky, protože je stále nedokázala pochopit(ale to nevadí, protože zmrzne a bude sežrána):

 

Vážená slečno Readová,

s potěšením(O tom by se dalo polemizovat) Vám oznamujeme, že jste právě Vy byla vybrána ze všech kruvalských studentů pro výměnný stipendijní pobyt(ježišmárja...) v Bradavické škole čar a kouzel. Proč zrovna ona?(Aby se hloupí mohli ptát 80)) Proč nemohli vybrat jinou úžasnou MS?(protože téhle se Kruval úporně snaží zbavit) Jelikož se Vaše výuka zde započíná ihned po vánočních prázdninách, doporučujeme Vám nastoupit pobyt ještě během těchto svátků v zájmu bližšího seznámení se s prostředím, hladovými studenty (a jedním hladovým profesorem)(a samozřejmě bojovými jehlami) a samozřejmě i učivem. Z toho důvodu Vás 20. tohoto měsíce ve vaší škole vyzvedne odpovědný kouzelník, který Vás dopraví do Anglie.  O co, že to bude Snape? (Ale víte z čeho mám radost, že to je první povídka, kdy mi z mého milovaného Brumbála, nedělají senilního dědka)(hele, od kdy tam mají vánoční prázdniny?! to je nespra, 20. musím vždycky ještě do školy!)

                                      S upřímným pozdravem Albus Brumbál, ředitel školy
 

Musela se usmát nad velkým písmem, kterým byl dopis psán. (To aby dobře viděla)(což je jí k ničemu, protože nemá mozek, aby pochopila...)  To a také barva inkoustu (smaragdově zelená) jen potvrzovalo vše, co o Brumbálovi doposud slyšela. To jako když budu psát velkým písmem a ještě navíc zeleným inkoustem, bude to znamenat, že jsem vyšinutá? A sakra…(ať žijí propisky a blešky)Že je veselý, snad i trošku ztřeštěný, ale každopádně velice hodný člověk. To všechno totiž z písma a inkoustu poznáte. Věřte mi.(třeba je to její zvláštní schopnost, díky které sbalí víme-koho a porazí Voldemorta) Věděla o něm rovněž, že je mocný čaroděj, leccos se proslýchalo... Doufala jen, že jí bude dopřáno přesvědčit se o tom na vlastní oči. Doufám, že ne, ačkoliv asi marně….(Hned, to jde vyzkoušet)(hele, že se nevyspí s Brumbálem? že ne???)

 Dnes bylo dvacátého. Zítra bude jednadvacátého a včera bylo devatenáctého. Její kufry ležely na zemi u dveří a cestovní šaty byly přehozeny přes pelest postele.(se jako bude převlíkat před my-už-víme-kým?) Proto seděla u okna nahá. Chtěla se včas připravit, až uvidí přicházet onoho kouzelníka k hradu, aby ho mohla bezostyšně svést. Panovalo zde totiž přísné bezpečnostní pravidlo, že se nikdo nemůže přemístit z ani do Kruvalu, aniž by neznásilnil svůj doprovod. a letax fungoval jen ve vnitřní síti zdejších krbů.(hm... a jak to bylo zařízeno v případě dívčích a chlapeckých ložnic? nebo to tady spolu mohli spát nepokrytě?)

 

Stromy venku se prohýbaly ve větru a pod tíhou sněhu. Jak na nich mohl být sníh, když ho odvál vítr?(přilepenej) Všude okolo hradu byly asi metrové závěje až na čárku, která zapadla pod lavinu sněhu při úprku a úzký pruh cesty vedoucí od velké vstupní brány.  Cesta byla jakž takž prohrnutá, ale jen za tu chvíli, co Julie Kapuletová dlela zcela nahá u okna, napadlo na ni nejméně deset centimetrů nového sněhu. Měla by si zavřít okna, aby z ní nebyl sněhulák.
“Chudák člověk,
(a co teprve takovej dikobraz)” řekla si nahlas, když přes závoj z obrovských sněhových vloček rozeznala na vzdáleném konci cesty tmavou postavu, zahalenou(a to je hezké. ona je nahá, on zahalený...) v kápi a se zdviženou hůlkou, jíž si nejspíš pokoušela vytvořit alespoň nějakou obranu proti blížící se hrozbě jménem Julie Mary Sue Kapuletová.(jenže to mu nepomůže, protože Julie je určitě imunní k projevům odporu, odmítnutí a nenávisti) sněhu.

“Chudák Severus,” povzdychla si nahlas Saphira a jala se číst další odstavec.

Potom však Julie Kapuletová rychle vstala, aby se převlékla do cestovního. Nebo spíše oblékla.(co se jí stalo? nesváděl by se Sev líp, kdyby byla svlečená? nebo je ten “cestovní” oděv tvořen podvazky, korzetem a jánevímčímještě?) Spěšně na sebe hodila černé vlněné kalhoty a rudý svetr s jelenem, dárek od spolubydlící k Vánocům (“Sama jsem ho pletla! Tedy samozřejmě s trochou kouzel...” smála se Daphné(někdo to rád pletené), když jí ho před několika dny dávala), černé pohorky a navrch hábit s kapucí. No to je tedy model hodný MS. Čekala bych spíše nějaký vysoce elegantní sametový hábit, jak mají autorky podobných děl ve zvyku.(hej! jsem zklamána! (ale co spodní prádlo?)) Byla připravena(Pod tímhle slovem mě napadlo zcela něco jiného, než to, co tím bylo myšleno)(ty už jsi skoro tak úchylná jako Modrá). Znovu přistoupila k oknu a viděla, že postava mezitím zdolala závěje a za okamžik bude u hradu.

“Kam si myslíš, že jdeš!” Julie se s leknutím otočila a dostala infarkt. Na jeho následky zemřela a už nebyl důvod pokračovat v této povídce. Ale protože autorka je tvrdošíjná, oživila svou milovanou postavu a my jedeme dál (Do nekonečna a ještě dál!). Na tři kroky od ní stál nebezpečně se tvářící muž, asi třiadvacetiletý a hrozivě se smál křivým úsměvem. Kdyby se nesmál, tipovala bych, že je to Severus.
“Do toho ti nic není, Rexi,”
(uuffff….)(bohajeho! co je zase tohle?! čokl?!) odpověděla se snahou o klidný tón. Ale nebyla klidná. Tak k čemu ta snaha? Rex ji děsil již od prvního dne jejích studií na této škole(asi ho mám ráda). Byl to namyšlený, sebestředný dinosaurus a mizera s postavou hromotluka(a Julie byla blbá, vlezlá a otravná Mary Sue. takže by měla radši mlčet a neupozorňovat na sebe). Byl o rok starší do kolika se studuje na Kruvalu? Do dvaadvaceti? a navíc kmotřenec zdejšího ředitele(hu, protekce! tak ji zabij, tvůj kmotr ti odpustí!), tudíž si užíval veškerých privilegií, jež mu z toho plynuly. (Mohl znásilňovat koho chtěl) Bavil se tím, že pochodoval po chodbách hradu jako nějaký milostpán a ošukával(ty už seš taky úchylná...) a buzeroval každého, kdo mu přišel do rány. Navíc ke vší smůle se minulý rok zakoukal právě do Julie(no né, to je divný) a svou náklonnost jí neopomněl dávat najevo, kdykoli se mu k tomu naskytla příležitost. Byl div, že už nečekala bastarda. Jeho nejoblíbenějším způsobem bylo přikrást se k ní zezadu, spoutat ji svazovacím kouzlem a potom jí zvednout sukni uniformy a….zbytek až po dvaadvacáté :-p. Julie už si zvykla pod školním hábitem nosit džíny a také se naučila jisté ostražitosti.(to ji nespasí) Nikdy nevycházela z pokoje bez hůlky a prezervativu. To byla její jediná obrana proti tomu drzému spratkovi.(tak jdi do kláštera) I teď se jí ruka s hůlkou samovolně sevřela v pěst, když jej spatřila znenadání byli tak blízko sebe.

“No, no!” zkřivil Rex ještě posměšněji ústa(a praštil Julii po hlavě). “Snad bys mě nechtěla ještě zaklít poslední den, co jsi tady!” Potom se chytil se za srdce parodujíc dojetí.(nebo možná infarkt, jak se to vezme, že jo) “Náš čas se chýlí! Kam? Za chvíli mne opustíš, lásko má...(s kým budu spát?)” zanotoval a prudce ji uchopil okolo pasu silnou rukou.
“Nevěrná!” dodal a smýkl s ní do strany jakoby v rytmu polky.
A to se dělá jak? Že jsem to u nás ve škole nikdy neviděla… Když trochu vyjekla, jen se potěšeně rozesmál hrubým smíchem.(a vyhodil Julii z okna)
“Okamžitě mě pust, ty hovado!” vykřikla a zvedla proti němu hůlku. Vzápětí však zalitovala, neboť toho právě Rex využil a vytrhl jí hůlku z ruky.
Což jen dokazuje, že příliš inteligentní nebyla.
“Nebo co?” zasmál se trochu temněji a přitáhl si ji ještě víc k tělu
(ježíšmarjá, tak kdy už ji my-víme-kdo zachrání?! nemám nervy na znásilňovací scénu). “Nebo co! Tak mluv, když se tě pán ptá!(HU! sadomaso!)” Jeho tón zněl teď opravdu výhružně. Její hůlku odhodil někam ke dveřím a volnou pravou dlaní jí sevřel tvář tak, aby se mu musela dívat zblízka do zapadlých očí.(z nichž sršely blesky. jeden zasáhl Julii)
“Myslíš si, že utečeš?” Naklonil se k ní tak blízko, že cítila jeho teplý dech na tváři a
vybouleninu na stehně). (Nech toho, já jsem dneska ještě nejedla)
“Já na tebe ale nezapomenu, to si dobře zapiš do tý svý
dutý hlavy!” Chytil ji prudce za vlasy a donutil ji zaklonit krk v nepřirozeném úhlu.(křup! copak to asi bylo???)
“Však ty se vrátíš a všechno bude zas ve starejch kolejích. Na to si dohlídnu,” zašeptal a chystal se vtisknout jí surový polibek.
“Neopovažuj se...” procedila mezi zatnutými zuby Julie a snažíc se jej oběma rukama odstrčit, zakláněla se co nejdál od jeho těla.
V tom se ozval ode dveří klidný, hluboký hlas:
“Doufám, že neruším.”
A je to tady. Pomoc!
Rex ztuhnul je
ště víc, než doteď a v údivu otočil hlavu. Přitom však stále svíral Julii v bolestivém stisku.(tak zabiješ ji už, sakrafix?!)
“Pusť ji, buď tak laskav
, nebo si snad dáme trojku?.” Muž trochu zvedl ruku a v ní se zaleskla dlouhá tenká(kudla) hůlka z černého dřeva.
“Co tu, ksakru...” vypravil ze sebe Rex zmateně a trochu se odtáhl, čímž odkryl Julii výhled
z okna na jejího zachránce. Udiveně jej přelétla očima.

Muž, asi čtyřicetiletý, byl vyšší postavy a oči i vlasy měl uhlově černé, stejně jako oděv, z něhož mu teď kapala na podlahu voda z roztátého sněhu. Zmoklý Snape, no paráda.
“Nevím sice, o co se tu pokoušíš,” svraštil obočí, přimhouřil oči a dál jimi provrtával Rexe, “mám ale takové tušení, že to nebude nic inteligentního.
(Severus mluví s autorkou!) Takže pusť tu holku a vypadni!” Úplně ho vidím!(Severus, tajemná tvář...) A muž se postavil do ukázkové pozice, jako při souboji(Snape!). Levou nohu zakročil a hůlku pozvedl do výše očí, v bledé tváři výraz temného soustředění. Já nevím jak vám, ale mě tahle představa přijde poněkud směšná. Promiň Sevie. (Mně tož, mně tož, protože Snape přeci dokázal svoje emoce mistrně skrývat, ne?)  
“No dobře!” zvedl Rex rychle ruce do výšky a odstoupil od Julie. Ta zavrávorala, když ji tak náhle pustil, a měla co dělat, aby nespadla nazad z hlubokého záklonu(a z okna), ve kterém se ještě před chvílí nacházela. Naštěstí se ale stihla zachytit křesla, což jí pomohlo nalézt ztracenou rovnováhu(jenže pak jí něco začalo bušit do prstů, ona se lekla a z toho okna fakt vypadla. červená se zasmála a schovala kladívko).
“Jen mě nezabijte,” bručel Rex a pomalu couval kolem muže v černém
, alias Batmana, směrem z pokoje. Když byl již na chodbě, zřejmě si připadal relativně v bezpečí, protože zdvihl výhružně ukazovák a vyštěkl na Julii:
“Ale my dva jsme spolu ještě neskončili, ...mrcho!
(tak tak. jen jí to dej)” Načež jeho hlava zmizela ze dveří a tělo zůstalo v pokoji bezvládně ležet. Glosátorky si smlsnou na dinosaurovi.
Kouzelník se znechuceně odvrátil
(Sev nemá nervy na jedno bezhlavé tělo? to sou mi věci...) a teprve nyní pohlédl přímo na Julii s výrazem: Nepřejte si vědět, co si o tom všem myslím. Protože pravý Severus by si o tom nejsíš nemyslel nic, nebo by mu to bylo celkem jedno. Nemám ráda tyhle levné napodobeniny. Potom však rychle sjel její postavu  chladnýma chtivýma očima a promluvil tichým(chtivým)hlasem:
“Jste, doufám, v pořádku.
Nemám rád, když se musím dívat na podlitiny.
Julii trochu zmátlo, že jí vyká, když ještě před minutou ji nazval holkou, nicméně horlivě přikývla.
To by jako chtěla, aby jí, jako zrovna , tykal? Pch! Nechtěla, aby si myslel, že ji hned něco vystraší.(no, toho se neboj, jsi mu ukradená) Potom si ale uvědomila, co se sluší a trochu chraplavým hlasem ze sebe vypravila: “Ehm, děkuji. Pane...”
“Profesor Snape,” doplnil ji stroze a jakoby chtěl uzavřít celou tu trapnou záležitost, rozhlédl se po pokoji.
“To je všechno?” ukázal na kufry u dveří hůlkou
a zavazadla explodovala.(jedna těžká kniha zasáhla rohem Julii do oka)
“Ano.”
“Mobilis,” zamumlal a zavazadla poslušně nadskočila a dala se do pohybu směrem ke dveřím.
To se divím, jindy by totiž řekl “Locomotor kufry”. Pokud by byl ovšem tak galantní a s těmi kufry jí pomohl…
“Jdete?” ohlédl se ještě přes rameno  zamračeně a vyšel z místnosti.
Radši se moc neptej Seve, poveší se ti na krk jak chobotnice a už se jí nezbavíš(spíše bych řekla, že se na něj přisaje jako pijavice).
Julie si uvědomila, že již hodnou chvíli stojí a zírá na tohoto zvláštního muže.
(ta má ale vedení...) Jeho pokyn k odchodu ji však vytrhl ze zamyšlení, takže rychle zvedla svou hůlku ze země a rozběhla se za ním. Kolik jí je? Pět? (a půl)

Vyšli z hradu a dali se cestou k bráně. Sníh nepříjemně bodal(moje jehly jsou všude) do obličeje, protože byl špičatý a vítr nutil Julii oběma rukama si přidržovat kapuci na hlavě. Šla asi pět kroků za Snapem a všimla si, že on si svou kápi nenasadil, přestože ji předtím měl, když jej viděla přicházet k hradu. To by mne zajímalo proč, když to autorka tak nakousla.(aby zaplnila více místa) Šel zpříma rázným krokem drže před sebou hůlkou zavazadla, aniž by se vůbec ohlédl, zda jej Julie následuje, či ne. Nejspíš dal na mou radu a měl v plánu v Bradavicích oznámit, že se mu slečna Julie Kapuletová asi někde musela svou vlastní debilitou ztratit. Zato ona se ohlédla. A ne jedenkrát. Měla zvláštní pocit, že se sem již nikdy nevrátí. Bude totiž mrtvá. Na to vemte jed.(doslova)
‚Copak asi učí?
(vraždy. budeš pokusný objekt)‘ uvažovala v duchu a pozorovala zezadu Snapeova široká ramena(Snape...). ‚Má takové sebejisté vystupování... Možná obranu proti černé magii?‘ Možná spíš Obranu proti černé magii. Typovala(no fuj) by ho na nějaký ten záživnější předmět. Tipovat očividně neumí. ‚No rozhodně to nebudou staré runy nebo nauka o mudlech,‘ pousmála se. Leda tak Nauka o rychlém zabití hlavní MS postavy této povídky. Právě v tu chvíli se však muž zastavil a obrátil se k ní. Když spatřil na její tváři úsměv, probodl ji ostrým pohledem a Julie se skácela k zemi mrtvá.(a tryskala z ní krev) na okamžik pocítila zvláštní chvění v oblasti žaludku. Neříkejte, že se zamilovala, nebo budu vraždit.(to já budu vraždit tak jako tak) Neuhnula však očima, neboť to neměla dáno povahou. Snape ji vteřinu upřeně pozoroval, potom však přistoupil blíž k ní, pokus se ji políbit a dostaneš ťafku mezi oči, Severusi Snape! zavazadla nechal klesnout na zem a něco vyndal ze záhybu dlouhého pláště. Ehm…myslí mé kolegyně na stejně zvrhlé myšlenky, nebo jsem tu ta špatná jen já? (Mohu tě uklidnit, i já jsem na tom špatně) Při bližším pohledu Julie zjistila, že je to – dramatická pauza – kniha(no, pokud to není Kámasútra, tak jsme za vodou).
“Chyťte se toho,” řekl.
Nebýt té knihy, asi tu už dávno zvracím.
Trochu podezíravě po něm loupla očima.
(ano, máš pravdu, zabije tě to. o důvod víc, proč poslechnout)
“Jsme za hranicí pozemků. Odsud se již můžeme přemístit,” vysvětlil, netrpělivě ji chytl za ruku a připlácl ji na koženou vazbu knihy. Potom švihl hůlkou. Zavazadla se k sobě scukla
(co je tohle za slovo?) spoutána provazy, jejichž konec uchopil Snape pevně paží, v níž držel hůlku.(šikula)
“Já... to neumím,” odtušila provinile Julie a zvedla k němu tázavě hlavu.
Bože můj, tak teď se to skutečně projevilo…(je blbější, než jsem si myslela)
Udiveně se na ni podíval.
Nedivím se.
“V Kruvalu mají všichni studenti přísný zákaz přemisťování i mimo pozemky školy,” vysvětlila.
To jako čekala, že půjdou pěšky až do Anglie? Nebo, že pojedou vlakem? Z Ruska, nebo kde se Kruval nachází?
Snape si něco zamumlal a zvrátil oči v sloup.
(no celej Snape, JKR by to nenapsala líp)
“Prostě se toho pevně držte.”
Nemohla by autorka to “to” nahradit knížkou? Protože to zvrhlejším osobám, jako jsem já, přijde poněkud…dvojsmyslné (Dobytku). Přistrčil k ní knihu blíž, poklepal na ni hůlkou a zadrmolil pár slov. Julie ucítila prudké trhnutí v břiše a svět se roztočil(pusť se! a odletíš někam hodně daleko, s trochou štěstí mezi nějaké kanibaly. pusť se, sakra!). Musela zavřít oči, aby neviděla míhající se barevné šmouhy, z nichž se jí točila hlava. Křečovitě sevřela v ruce knihu i se Snapeovou dlaní, což jí ani v nejmenším nevadilo(ale mě to vadí). Netoužila se propadnout do té míhající se prázdnoty pod sebou jen kvůli tomu, že se nesluší drtit budoucímu profesorovi ruku. Kdyby byl Snape prozíravější, tak by ji pustil. A řediteli by pak převyprávěl tu historku o ztracení. Navíc měla o trochu lepší pocit, že kdyby snad opravdu padala, stihl by ji ten muž třeba ještě zachytit...(proč by to dělal? by tě ještě skopl) Nevěděla, jak dlouho takhle letí časoprostorem, ale připadalo jí to jako věčnost. Bála se nejen otevřít oči, ale i nadechnout a brzy se jí pod zavřenými víčky roztančily jiskřičky.(no, když ji přiveze udušenou, tak to bude taky stačit)

Dopadli na zem a Snape vyprostil svou ruku z Juliina sevření. Zavazadla  přistála hned vedle nich.(o takovej kousek, a mohly být na její hlavě! do háje!)
“Můžete se pustit,” pousmál se v duchu nad její naivitou.
Když se pousmál v duchu, proč to řekl nahlas? Stále se totiž pevně držela knihy. 
“To... bylo fakt... děsný,
(zmlkni, Seva to nezajímá)” vypravila ze sebe však jen dívka a vzápětí se skácela v bezvědomí na záda do sněhu. To jsou ty silné osobnosti.
“Zatraceně,”
nezadrmolil a nepoklekl vedle ní. Trochu ji popleskal po tváři pánví a přitom si všiml, jak má roztomile červený nos od mrazu(no to je fakt nádhera...). Jinak ale byla dost nezdravě bledá, což působilo v kontrastu s rudými vlasy poněkud nepřirozeně. Rudé vlasy? Ou jé….

Snape pochopil, že propleskávání nedochází patřičného účinku a ponořil ruku do hloubi svého pláště. EHM…! (Nech sit y svoje myšlenky pro sebe, ju? Mě to taky napadlo, akorát sem Sevíkovi troche…no nic, mlčím)(vy mě kazíte!)Vytáhl kovovou placatku potaženou hadí kůží eeeew…a trochu tekutiny nalil mezi Juliiny pootevřené rty. Co to asi tak bylo?(při trošce štěstí jed) Dívka se ihned probrala a podepřená o jeden loket se náležitě rozkašlala. To, co jsem měla na mysli, mělo mít naprosto jiné účinky. Severusi Snape, styď se, namíchal jsi ten jed špatně! (a to si říkáš mistr lektvarů!)Potom se na něho otočila přes rameno s omluvným pohledem.
“To bylo trapné,” zhodnotila deprimovaně.
(neřeš, to se v téhle povídce ztratí)
Chvilku se jí zdálo, jako by se mu v očích mihl náznak pobavení, zatímco vstával setřásajíc si z pláště stopy sněhu. V příštím okamžiku však opět ztuhla jeho tvář v chladnou masku.
“Já to nikomu neřeknu,” prohodil trochu posměšně a energickým pohybem jí pomohl na nohy.
Severusi, prober se, není ti DESET!
“Kde jsme?” zeptala se, když se trochu upravila a konečně se rozhlédla.
(v háji...)
“V Prasinkách. Pár kilometrů od Bradavic,” odvětil stručně a opět zmobilizoval její kufry. Mezitím se odkudsi vynořil kočár tažený dvěma tvory.
“Nastupte,” pokynul jí, když kočár zastavil přímo u nich.
“Proboha, a co je zas tohle?
(ti tě sežerou, to je v pohodě)” otřásla se odporem Julie a couvla o krok zpět. To, co bylo zapřaženo v povozu, totiž vzdáleně vypadalo jako koně. Ale koně, kteří se nejspíš utopili a potom drahnou dobu tleli a potom je někdo donutil tahat kočár.(panenko skákavá!) A ještě jim přičaroval odporná kožnatá křídla. Bože, nechutnější popis na skladě nebyl?
Snape na ni rychle pohlédl, pak ale věcně odvětil:
“To jsou testrálové. Nasedněte.” A hodil její věci do
pekelného vozu.
Julie jen zavrtěla hlavou a rezignovaně vlezla do kočáru. Muž usedl proti ní a vůz se okamžitě rozjel.

“Prosím,” podal Snape dívce placatku a celkem bez úspěchu se pokusil zatvářit povzbudivě. Slova “prosím” a “Snape” se k sobě v jedné větě skutečně nehodí. (Ne)chtěl ji přivést k Brumbálovi na pokraji nervového zhroucení, proto usoudil, že ještě trocha zahřívacího jedu - lektvaru z jeho soukromé zásoby situaci () neuškodí.
“Děkuji.” Napila se kupodivu s chutí. “Zahřívací lektvar nikdy neodmítnu.” A lišácky se usmála.
(jako proč?)Hned ji to ale zamrzelo, protože muž svraštil čelo a zas do ní zaryl zpytující pohled.
“Kolik je vám let?” přísně se otázal.
(tři)
“Dvacet dva.
(trochu stará na školu...)” Nechápala, kam tím míří.
“V jakém že jste ročníku?”
“V šestém.
Několikrát jsem totiž propadla. Proč?”
“Je pro mne záhadou, jak je možné, že jste tak zaostalá ve věcech cestování...
(a vůbec zaostalá celkově) a na druhou stranu bezpečně rozeznáte podle chuti zahřívací lektvar, který se učí až v sedmém ročníku a jehož chuť je téměř neutrální,” zabodl do ní mrazivý pohled. Polgaro, odhadla jsi to přesně – MS jak vyšitá…
“Pokud si do něj ovšem někdo nepřidá zrnka masály
(kráva...), aby chutnal lépe,” pousmála se. “Také je tam dávám,” dodala rychle, když na ni nevěřícně vytřeštil oči. Vrrrrrrrr….!
“Dokonce si jej sama vaříte?”
No dokonce, ta je ale šikovná…
“Samozřejmě, že je to v Kruvalu zakázané, ale občas se to tam nedalo vydržet...
(to je fakt, s takovou kozou pod jednou střechou)” Trpce se pousmála a zadívala se na okamžik z okna.
Snape chvíli mlčel. Ale potom znovu promluvil tichým melodickým hlasem
(Snape?):
“Jsou všichni kruvalští žáci na takové úrovni
intelligence pod bodem mrazu, jako vy?”
“To nemohu posoudit, nejsem profesor lektvarů,” pokrčila rameny.
“Profesorem lektvarů jsem já a předloni se mi nezdálo, že byste tam měli nějaké super mozky, když se konal Pohár,” řekl pomalu a opovržlivě
a vlastně nic takového ve skutečnosti neřekl.
“To nebyl zrovna výkvět naší školy, ta reprezentace. Byli to zkrátka nejoblíbenější studenti našeho ředitele,” zamračila se Julie.
Aneb jak si pojistit, že ten turnaj skutečně vyhraju. Nastrčím do soutěže oblíbené, leč neschopné studenty. To je logika.
“Nejste trochu stará na šestý ročník?
(že ti to taky došlo)” ignoroval však její poznámku Snape a dál s ledovým klidem pokračoval ve výslechu. Vždyť říkala, že několikrát propadla, ne? ;)
“U nás se nastupuje do školy v šestnácti letech
(no jasně). Předtím chodíme do přípravných kurzů a do mudlovských škol samozřejmě.”
Profesor ztichl
a zpytoval svědomí. ‘Nevypadá na dvaadvacet,’ přemítal. ‘Myslel jsem, že je mladší.(tohle nejsou Severusovy myšlenky) Něco si už ale zřejmě prožila, vzhledem k tomu, že vidí testrály...’ nevěděla jsem, že životní zkušenosti se zakládají na tom, jestli jsem viděla umřít svou prapratetičku…
Zdálo by se, že se ti dva cizí lidé navzájem odhadují coby budoucí protivníci, když tam tak seděli naproti sobě a jeden druhého zamyšleně pozorovali.
Jen to ne…znáte to – co se škádlívá, to se rádo mívá…Mama mia! I dívka totiž beze studu hleděla na muže a v duchu jej hodnotila. 
“Tak tedy lektvary!” zdvihla po chvíli obdivně obočí. “Můj oblíbený předmět.”
(no neke)
Odpovědí jí však byl jen zachmuřený a značně nedůvěřivý pohled
. ‘Jestli sis myslela, holčičko, že si mě získáš nějakým svým stupidním podlézáním, tak jsi vedle jak ta jedle,’ pomyslel si Snape a vrhl na dívku arogantní pohled.(a vzápětí i nůž)

Mezitím dojeli až k bradavickému hradu a kočár zastavil. Snape seskočil do sněhu a chtěl sáhnout pro kufry, když se však otočil ke dveřím povozu, zjistil, že stojí tváří v tvář Julii.(a pozvracel se) Jeho napřaženou paži považovala za galantní gesto a s milým úsměvem se chytila jeho ruky. *zaníceně zvrací* To je jak princ a princezna….kdyby to nebyl Severus, ani by mi to nevadilo, ale takhle….(Já už to neřeším)
“Děkuji,” blýskla po něm zelenýma očima a vyskočila z kočáru. Profesor trochu ztuhnul tou nenadálou blízkostí a také mu přišlo, že ucítil nějakou dobře známou a velmi příjemnou vůni.
(tohle prostě není Snape, to mi nenamluvíte) Nevěnoval tomu však pozornost a konečně vytáhl její kufry. Takový hezký manželský pár. *zvuk dopadajících zvratek do kýble* Julie se zatím překvapeně rozhlížela kolem sebe. Musela hodně zaklonit hlavu, aby dohlédla, kam až sahají věže Bradavic a mírně řečeno, byla celým tímhle místem fascinovaná(takže si ani nevšimla, když se do ní začaly zabodávat bojový jehly)

Prošli vysokou bránou do vstupní haly hradu a po mnoha rozličných (a k Juliinu údivu stále se pohybujících) schodištích vystoupali do tiché chodby, na jejímž konci vyřkl Snape nějaké heslo. Kamenný chrlič před nimi se odsunul a objevily se další pohyblivé schody vzhůru. Cestou sem ke mě teda ne potkali jen několik duchů a starého zamračeného muže s kočkou(která Julii vyškrábala oči. hodná paní Norrisová, dostane myšičku), který se na ni nenávistně podíval(to je můj člověk) a hned na to s respektem pozdravil profesora. Jinak bylo všude pusto a prázdno, stejně jako každý rok o Vánocích v Kruvalu. Tamější glosařky jsou takévelice hladové a jistá motorvá pila poněkud zuřivá.(Hm, jistá motorová pila se právě utrhla ze řetězu)

Snape zaklepal na dveře nad schody a vyčkal, až na ně spadnou se zevnitř ozvalo milé “Vstupte.” Nechali zavazadla ležet za dveřmi(to je táhli celou cestu s sebou? probůh, proč?!) a vešli do útulné pracovny ředitele školy. Slovo ředitelna je prý moc neoriginální a banální.
“Dobrý den,” pozdravili oba sedícího muže s dlouhatán
ánanským bílým plnovousem a legrační čapkou na hlavě. Hahaha…haha…ha….ha. Vtipné. (Brumbál se oblékal elegantně)(a kdo říká, že je tohle Brumbál? dle mého názoru to bude další debil převlečený za postavu z HP)
“Dobrý den, Severusi,” usmál se Brumbál a vstal od stolu, za kterým právě něco psal.
“Vítejte, slečno Readová!” Vykročil k Julii a stiskl jí srdečně ruku. “Jaká byla cesta
(ušla. až na ty neustálé rány pánví, řev mototrové pily a jehly v očích...)?” podíval se na oba.
Julie se v rozpacích otočila na Snapea.
Neumí snad mluvit sama za sebe?
“V pořádku,” zamumlal profesor s kamenným výrazem.
(a to nemohla říct sama?)
“To jsem rád. Ale jistě jste oba unavení a máte hlad… Doprovoďte slečnu do zmijozelské koleje a ukažte jí, kde máme jídelnu, Severusi. Jinak jsme se tedy dohodli, že Julie bude chodit k vám do šestého ročníku, ale na konci si složí OVCE, na které se v průběhu roku sama připraví.
(to musí mít každá MS individuální program?) Tímto způsobem se nám podařilo překlenout rozdíl v učebních osnovách Bradavic a Kruvalu, který má sice také sedm ročníků, ale OVCE se skládají už v šestém(to se hodí, co?),” řekl ředitel. “Večeře je za hodinu, takže se uvidíme tam.” A pokynul mile Julii k odchodu. Jsem zvědavá, jak takové množství informací bude schopen Juliin, ehm, mozek strávit.
“Ale vy se u mne ještě, prosím, stavte, profesore,” zadíval se Brumbál potom na Snapea skrze půlměsícové brýle.
Jindy nehledí dál než na ta sklíčka.(čertví, od čeho je má zasviněný) Ten jen chmurně kývl na znamení, že rozumí a první vyšel ze dveří. Opět šli po několika měnících se schodištích zpět do vstupní síně hradu. Tu neznám. Asi jich tam mají víc. Odtud se vydali po schodech do sklepení a nakonec důmyslně skrytými kamennými dveřmi do zmijozelské společenské místnosti.(a celou dobu s sebou táhli kufry, protože by byl strašnej problém říct několika skřítkům)

Muž nechal klesnout Juliiny kufry na zelený koberec a netrpělivě ukázal před sebe.
“Schody nahoru vedou do dívčích ložnic
(moment. ve sklepení jsou snad ještě další schody dolů? nebo kde mají ložnice kluci?),” zavrčel, načež se ihned obrátil k odchodu.
“Děkuji, pane.” Julie vytáhla hůlku a nacvičeným pohybem zmobilizovala svá zavazadla směrem k točitým dřevěným schodům.
“Kolem jídelny jsme šli před chvílí, což jste, předpokládám, zaregistrovala,” dodal ještě u dveří zamračeně.
To je péče, to je péče…Seve, uber trochu, nebo se té nádhery nezbavíš.(to ani tak)
“Jistě,” pousmála se a s klidem strpěla jeho poslední rentgenový pohled.
Severusi, ty prasáku!
Než odkráčel, zahlédl, jak se za ním Julie vážně dívá
(no, a Sevie je v háji)

Sympaťák,(nechci ti nic říkat, ale JKR popisuje Seva všemi možnými výrazy, jenom ne sympaťák, to jako se na mě nezlob)” řekla si pro sebe, hehe…he…he, ta mě ale zase pobavila….když osaměla a se zaujetím se rozhlédla po místnosti. Bylo tu trochu šero, ale na rozdíl od Kruvalu zde bylo příjemně teploučko a také mnohem útulněji. Všude rakve, prkna, hřebíky a mrtvoly. Víš, miláčku, teď jsi v márnici. Ovšem to vlastně nebylo nic překvapivého. Všude, kde zatím byla, bylo vždy tepleji a pěkněji, než v té studené bulharské(studené? bulharské? jěštěže nikdy nebyla v České republice...) zřícenině zvané Kruval. Erm, já teda v zeměpisu nikdy moc nevynikala, ale neni v Bulharsku náhodou tepleji než u nás? Julie vyšla po schodech do patra, kde byly dívčí pokoje. Otevřela dveře s římskou šestkou a ocitla se v kruhové místnosti, po jejímž obvodu stály postele se smaragdově zelenými nebesy. Na první pohled poznala, které lůžko je její. Bylo hned u dveří a noční stolek u něho byl prázdný, až na malou měděnou cedulku s nápisem “Vítejte v Bradavicích!”.(o což se jistě postaral Severus, jak ho znám) Ostatní postele vypadaly o mnoho zabydleněji, na stolcích ležely knihy a různé jiné předměty. (Pánve, lopaty, granáty, klíčky od parního válce….Julie se naneštěstí pro ni dostala do pokoje, kde bydlí i Saphira.)(a protože má opravdu velkou smůlu, nemůže utéct, protože na chodbě hlídám já. štěk!)

Julie si hodila kufr na postel a jala se vybalovat. Za okamžik i její skříňka dostala přívětivější ráz, když do ní vtěsnala některé své knihy a pod lampičku postavila rámeček s fotografií sebe sama, aby se mohla obdivovat dnem i nocí. Šatstvo převážně nechala v kufru, který položila do nohou lůžka. Vytáhla si jen své oblíbené červeno-černé šaty(to se v tom Zmijozelu daleko nedostaneš) a převlékla se do nich, neboť v teplém svetru jí bylo horko. Nakonec si vzduchem z hůlky vysušila vlhkem zvlněné vlasy a vydala se do jídelny.

“Chtěl jste se mnou mluvit?” zeptal se profesor Snape, když se opět objevil v Brumbálově pracovně.
“Ano, Severusi. Jak to probíhalo v Kruvalu?” pokynul mu ředitel do křesla.
(a jak by to tam mělo jako probíhat?)
“Vcelku dobře.”
“Žádné problémy?”
“Jen jeden výrostek zřejmě nemohl přenést přes srdce, že jej slečna Readová opouští. Trochu jsem ho zkrotil.
(hehe, Sev s bičíkem v ruce...)
“A co Karkarov?”
“Neviděl jsem ho. Když jsem přišel, poslal mne klíčník rovnou za slečnou Readovou. Hned jsme odešli, aniž by nás někdo další zdržoval.
(co kecáš?! jak můžeš zapírat Saph, Pol a mě?!)
“Dobře,” zamyslel se Brumbál.
Toto slovo totiž vyžadovalo zvláštní soustředění.
“Mohu se na něco zeptat?
(ne)” promluvil po chvíli tiše Snape. Nesmíš, Severusi, kdo je zvědavý, bude brzy starý, a to přece nikdo z nás nechce, ne?
“Ovšem.”
“Proč jste ji zařadil do mé koleje?
(aby tě mohla lépe svést) Mám pocit, že by lépe vynikla v Nebelvíru.” No, to máš těžké. Některé autorky mají chorobnou potřebu z tebe dělat někoho jiného a neustále ti do postele strkat Mary Sues.
“Opravdu? Tak na vás působí?” podivil se ředitel. “Ale máte pravdu, na první dojem se tak může zdát…” usmál se pak záhadně
(ta MS je ale maskovaná). Snape se ale nadále tvářil nespokojeně.
„A další věc,“ pokračoval v otázkách.  „Neměl by ji místo vás zařadit jako obvykle…“ A profesor pohodil hlavou k polici s Moudrým kloboukem
(to se o něm nesmí v jeho přítomnosti mluvit, nebo proč to jako neřekl jednoduše?). Nestihl však již svou hlavu chytit, takže se teď jeho hlava tlačila o místo na polici s Moudrým kloboukem. otázku dokončit.(jo aha)
Mmm, to asi stěží,“ ozvalo se totiž nesouhlasné zamručení z té strany v odpověď.
Brumbál se jen usmál a mlčky se otočil také tím směrem. Věděl, že Moudrý klobouk sám jistě osvětlí tazateli důvody, proč tentokrát odmítl vykonat svou práci.
Složité. Je to velmi složité,“ mručel dál klobouk a ospale vrtěl zašlou krempou.
„Nebelvír by ji zocelil,
Zmijozel - strach by ji omrzel.
Mrzimor, dal by hrdý vzdor
a Havraspár, ten by jí dal žár…
(co z toho se má rýmovat?)
Mmm, snad jsem příliš stár, já nevím!“
klobouk svraštil pomyslné obočí. Pokus o verše?
„Je těžké poslat kouzelníka po jedné z cest,
když nechce nikam…
A to já poznám hnedle…
Nemusím mu sedět na palici…
Mám rád své místo na polici,
jsem unavený…“
zamumlal ještě po chvíli jakoby nenávazně opět ospalým tónem a okázale zívl.
(proboha...)
Potom usnul docela 
a tečka se radši schovala před úděsnými rýmovánky.

                Chvíli bylo ticho(já taky ztratila hlas). Severus Snape je prolomit nehodlal. Nenapadalo jej nic, co by k tomuto výstupu mohl podotknout(snad jen, že to bylo nejpříšernější, co mohla autorka vymyslet), jen apaticky(Snape...) obrátil hlavu zpět na svého nadřízeného.
“Odmítl ji zařadit
(jasně). Ale já myslím, že jsem se rozhodl dobře,“ navázal naopak čile a pohotově ředitel. „Totiž někdo, kdo má otce Smrtijeda a matku vílu(panebože! to snad nemyslí vážně!), by podle mého v Nebelvíru působil až příliš rušivým dojmem. Já to tu snad zabalím. Oni snad I její Mary Suovství otevřeně přiznají! Naopak ve Zmijozelu nebude Julie první studentkou s problematickými předky. A navíc ten její temperament…nemyslel tím spíš to předlouhé vedení?(ne, všechny MS jsou temperamentní. autorkám se tato vlastnost zjevně jeví velice exotickou)  S tím si vy jistě poradíte nejlépe z nás všech. V to věřím.(jo, přefikne ji do týdne. takové McGonagallové by to trvalo o dost dýl)” A Brumbál se usmál.
“Její otec… je Gurus Read?
(a to má být jako jméno? neprovozuje on náhodou woo-doo?)” rozšířily se na okamžik Severusovy oči údivem. Gurus Read….no to je teda bingo. Na mysli mu vytanula vzpomínka na křivý úsměv(nesahej mi na křivý úsměvy! tak se usmívá Seregil a Edward, a ne nějaká tvoje debilní postava!) a nenávistný pohled(jedné malé červené)
Brumbál klidně přikývl.
“Tak toho znám,” řekl temně bývalý Smrtijed a jeho tvář opět ztvrdla na kámen.
(proč tak teatrálně?) “ Takže budu mít ve třídě další prominentní dítko, u kterého budu muset předstírat, že jsem z něj nadšený,” sevřel znechuceně rty. On snad byl z někoho nadšený? Severus a nadšený?(nepatří ty poslední dvě věty náhodou Saphiře?)
“Právě naopak,” zavrtěl hlavou ředitel s úsměvem. “ Ona se totiž se svým otcem nestýká
(další MS, která je potomek jednoho z nejhorších Smrtijedů a nestýká se s ním... to vypadá, že všichni Smrtijedi mají dceru, která je rebelka...). Zavrhl ji, když odmítla jít v jeho stopách.(Grrr!) Stalo se to celkem nedávno a od té doby se pro ni stal Kruval nebezpečným místem, když je tam Karkarov, Readův dobrý přítel…”(to ste ji tam nemohli ještě chvilku nechat?! třeba by ji zabil Karkarov! do háje, taky všechno zkazíte!)
Vím, že jsou jedna ruka
netleská.”
“Nechci nic předstírat,“ pousmál se ředitel. „Neboť právě to byl onen rozhodující fakt, proč byla Julie vybrána pro stipendium. Bradavice si nemohou nechat ujít příležitost někomu poskytnout ochranu, pokud je to alespoň trochu možné.”
(Bradavice jsou nezisková organizace?)
“Jistě,” zabručel Snape
. Konečně nějaká reakce přiměřená jeho charakteru. Už jsem se bála že Severus začně v téhle povídce skákat radostí do stropu, že má chránit nějakou husu.
“Nemusím snad připomínat, že vy na slečnu Readovou samozřejmě budete pokud možno co nejvíce nepříjemný, jinak byste ohrozil svou věrohodnost mezi Smrtijedy a my bychom tím přišli o vynikajícího zvěda(a taky aby mohl následovat vzorec „Nenávist – Velký třesk – Tajná láska – Vášnivý sex – Ohrožení života jednoho z nich – Záchrana druhým z nich – Porážka Voldemorta – Manželství – Dvojčata“),” pokračoval tiše Brumbál. Proč mluví tiše? Bojí se snad, aby je je někdo příliš zvědavý neposlouchal za dveřmi?
“Ovšem,” sklonil pohled profesor.
(nono, jen si ho tak neber)
“A nyní pojďme na večeři! Mám hlad jako vlk!” zamnul si ruce ředitel a vstal čiperně z lenošky
na které se celou dobu rozvaloval ve své pečlivě nacvičované sexy svůdné poloze. (Promiň Pol ale v téhle povídce se to už snad víc zkazit nedá J)(zvrhlice :D) Snape se pomalu zvedl a s unaveným výrazem následoval ředitele z místnosti.
“Ale no tak, Severusi,” poplácal jej po rameni Brumbál na cestě do jídelny. “Vím, že se ti už nejspíše zajídá celá ta dvojí hra, v níž máš titulní roli, ale věř mi, že tím pomáháš správné věci.” Byly to vzácné chvíle, kdy ředitel promlouval k svému podřízenému tímto otcovským tónem a v nichž mu vždy tykal.
“Vím,” kývl profesor a dál pokračovali mlčky
. *zvrací*(*zvrací se Saphirou a háže přitom jehly směr autorka*)

Velká síň téměř zela prázdnotou. Jediný stůl uprostřed místnosti nabízel mnoho chutných pokrmů, skládajících se z bývalých studentů, co postrádali to, co u většiny lidí vyplňuje dutinu lebeční, jen pro hrstku studentů a profesorů, kteří neodjeli na prázdniny z Bradavic. Jejich veselé hlasy se mísily a rozléhaly  prostorem. Několik hlav se otočilo, když se ve dveřích(objevilo nové jídlo v podobě Julie) zjevila mužná postava profesora Severuse Snapea a menší, poněkud křehčí postava ředitele. Oooo…mužná postava, Severusi, tys povýšil!
“Dobrý večer a dobrou chuť!” zvolal bo
b(d)ře Brumbál.
“Dobrý večer,” odpověděli všichni vesele.
(no jasně...)
“…čer
t.” procedil skrze zuby Snape a se zjevným odporem si změřil(postavu s kopytem, ocasem a rohy, ale vzápětí se jeho výraz rozjasnil, protože čert mu sdělil, že si jde pro Julii) studenty sedící u levé poloviny stolu. Sám se posadil co nejdále od nich, tedy napravo.  Brumbálovo místo bylo samozřejmě v čele, jako obvykle. Ale, ale, Snape, neumíš se snad slušně chovat, co?

Z pokrmů se linula směs libých vůní. Ještě aby ne, když vařila Saphira na svých pánvích. Byly tu kukuřičné klasy(fuj!), slanina, špenát(blé!) a zapečené brambory s uzeným. Když si vezmu, že většinu z těchto položek drtivé množství lidí nejí, moc si asi nepochutnali…Pil se jablečný mošt nebo dýňový džus a učitelé mohli volit mezi červeným vínem a černým pivem. V Anglii? Pivo? V Bradavicích?(beztak bylo hnusný. (mmm... pivo...))
Snape rozmrzele vytáhl z hábitu Denního věštce, kterého ráno nedočetl, ledabylým švihem hůlky si nalil víno z obrovského džbánu a sklenice mu sama skočila do levé ruky, zatímco si pravou zdvihl noviny do výšky očí přesně tak, aby mohl okázale ignorovat všechno a všechny okolo sebe. Très bien, Severus.(„šikulka. chceš cukřík?“ řekla Modrá, která tady sice vůbec není, ale stejně by to řekla)

Ze čtení jej však brzy vyrušil hluk ze studentské strany stolu. Podrážděně zdvihl obočí a přes okraj novin hodil hrozivý pohled tím směrem. Zabodl se do stolu těsně vedle Juliiny ruky. Dva chlapci z Nebelvíru se právě do sebe pustili a jeden druhému se snažili nacpat špejli od kukuřice do nosu(no jasný...), přičemž dělali hrozný rámus. Už vidím, jak by si tohle dovolili před celým učitelským sborem, tím méně před Snapem. Bylo do očí bijící, že se tím snaží upoutat pozornost dívky sedící naproti nim. Julie o ně však ani okem nezavadila(jak jinak). Místo toho se klidně bavila s Ginny Weasleyovou po své pravici. A hluk se stále stupňoval(to jako nikdo nezakročil jo?! pusťte mě tam! zabiju příčinu alias Julii!). Snape se zamračeně podíval na Minervu McGonnagalovou, která byla ředitelkou Nebelvíru a bylo tedy na ní uklidnit své studenty.
“Pane Finnigane, pane Longbottome, myslím, že jste již dojedli. Můžete jít tedy do svých ložnic,” pronesla ostrým hlasem Minerva. Chlapci se s ukřivděnými výrazy zvedli a vyšli ze síně.
“Nemohou za to,” otočila se profesorka omluvně k Brumbálovi
.(McGoanagallová...)
“Ale prosím vás!” zasyčel Snape.
Urgch! “I přes to, jak s nimi cloumá puberta, by se měli dokázat ovládnout ve společnosti vyučujících. Říkal jsem hned, že je to nesmysl, to společné stolování. Jediné, čeho jsme docílili, je, že nás tím vyrušují!” Urgch urgch!
“Klid, Severusi
(tady máš kostečku a jdi si hrát do kouta),” mírnil jej s úsměvem Brumbál. “Částečnou pravdu máte oba. Vinu tentokrát však nesu já. Měl jsem jim říci, že stolují s poloviční vílou.(GRRR!!!) Vlastně bych to měl říci všem. Je lehčí čelit vílímu vlivu, když o něm víte.” Překvapuje mě, že ještě existují takové debilní rozhovory….
Snape jen sevřel rty a šlehl pohledem k Julii.
(pořiď si brýle, Seve, nějak se nemůžeš trefit...) Stále tiše hovořila s Ginny a rudí hadi na jejích černých šatech se pomalu vlnili(pro-bo-ha).
‚Proč si nemůže vybrat někoho ze Zmijozelu?‘ zamračeně uvažoval. Bylo sice pravda, že všichni šesťáci a sedmáci momentálně pobývali doma na prázdninách, ale stále tu zbylo pár zmijozelských studentů z nižších ročníků. Julie však vypadala, že si ani neuvědomuje nějaké koleje.
(natožpak ten vlak, co se na ni řítil) Zdálo se, že si vůbec nevšimla, jak se žáci shlukují v hloučcích tak, aby spolu barevně ladili a že nikdo s červeno-zlatou vázankou se nebaví s nikým v zeleném. Ona měla své sváteční šaty a nevypadalo to, že by na sebe toužila vzít jakoukoli uniformu. Naštěstí přes svátky ani nemusela. To je taková ta MS, co se..ehm, kašle na všechna pravidla, ne? Jak jsem jim říká?(MS rebelka?)
‚Nechce nikam…‘ zněla Severusovi v hlavě slova Moudrého klobouku
(pochybuju, že mu v hlavě znělo cokoliv, co by nějak souviselo s Julií. nezajímá ho).

Ginny si všimla, že se na ně Snape dívá, a zbledla. To donutilo i Julii otočit hlavu tím směrem. Ale ani tentokrát neuhnula očima, když se setkala s jeho zrakem. Dokonce se trochu usmála a obrátila se zpět k Ginny. Ona ho normálně balí! *ukazuje Julii svůj snubní prstýnek, který dostala od Severuse* Ten je můj!(a můj! *ukazuje taky svůj prstýnek*)
Snape tedy znovu zvedl do výše své noviny a odložil je až ve chvíli, kdy červený lem Juliiny sukně zavlál na prahu síně. V tu chvíli již byla většina studentů a profesorů dávno pryč a on se mohl nerušeně pustit do svých brambor.
(brrr... Sev nejí brambory) Měl rád svůj klid, příliš si ho však za poslední roky neužil. To jako jed ty brambory studený? Změnit pracoviště by jistě znamenalo v tomto směru zlepšení, Severus však neznal na celém světě jediné bezpečnější místo, pod jehož ochranou by unikl v případě nutnosti Voldemortovi. Cože?(neřeš, hlavně, že už je konec) Bradavice v čele s Brumbálem byly pro něho jediné útočiště(dokud se tam nenasockovala Julie).

Pro mě je jediné útočiště to, že tahle kapitola už skončila….

Hehe, ted sem jako klacík, ten se taky na to vykašle v polovině, ale sila už málo mám, tak nechte mě plout

Tohle byl fakt děs... Ale jsem ráda, že zase glosuju. Chyběla mi obvyklá denní dávka MS.

                       

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Lena, 23. 4. 2010 16:03)

Proboha ženský... Vy jste skvělý!!!!! :-D

...

(Profesor, 27. 7. 2008 18:58)

Hrozná povídka, ale skvělé glosy.