Jdi na obsah Jdi na menu
 


Asf(OD)el

26. 7. 2008

1. kapitola

"Už zase to děláš?" Už zase, jo? Trhla sebou a pramen vlasů jí vyklouzl z pod čepice, do které ho chtěla schovat. Vyčítavě se podívala na pramen vlasů bratra, který stál s pánví opodál. pobaveným úsměvem opřený o futro u dveří a celou její přeměnu v kluka pozoroval. Ha! Přiznala to a teď bude v ženském rodě určitě všude psát měkká i. Ach tak, já myslela, že chtěla pod čepici schovat bratra.

"Už jsem ti říkal nejmíň stokrát ať toho necháš. Je to nebezpečné a vědět to neživé...zabijou tě! Neživé to už ví... otec..!" Významným mlčením nechal její fantazii prostor, aby jí vykreslila pánví slušivé monokly na očích. co by jejich aristokratský tatíček udělal, kdyby se dozvěděl, že je jeho šestnáctiletá dceruška se po večerech krade ven převlečená za kluka, aby se stýkala s mudly. Absolutno? Čteš mi myšlenky. Ta představa byla příliš děsivá než aby se tím dál zaobírala. Radši ji vypustila z hlavy, jako kdysi mozek.

"On na to nepřijde." Hlesla nepříliš přesvědčeně. Ale jo, snaží se. To jí musíme nechat. "Pokud ovšem ty neporušíš slovo a neřekneš mu to!" dodala kurážnějším tónem. Řekne mi konečně někdo, kdo je hlavní postava? Jak vypadá, jestli má mozek a jestli je to další MS? Zatím víme, že je transexuálka.

"Holt jsem si tě měla zavázat neporušitelným slibem." Posteskla si, "navíc bys zemřel jen kvůli tomu, že jsi slepičí prdelkačárka co neudrží žádné tajemství a za to přece nemůžeš." *nepochopila* Dodala se smíchem a dobrá nálada se vrátila. Ha...ha...ha?

Dobrá nálada panovala i na bývalém dětském hřišti bývalém?Aha, ona tam chodí hlavní postava, tak proto. kde se lidé jejího věku scházeli.

Už tam byli skoro všichni, chyběli jen dvojčata Sandra a Tom z vedlejšího bloku vězení pro psyšikmé.. :DD Když o pár minut později doraziličárka zábava se konečně rozjela, napříč tomu, že chyběly čárky. Kolem dokola se podávala flaška lahev vodky a všichni účastníci se střídali ve vyprávění vtipů. No to je zábava...kolik že jim je? Když došli vtipné živé vtipy, přišli na řadu na zábavné historky z natáčení. Je to tady...U nich Adam, jak si nechávala říkat, slavil úspěch, je to on, nebo ona? On je žena? skutečné historky z jejího světa působili v mudlovském světě jako skvělé pobavení. Nějak nepobírám to absolutno. Když dokončila jednu ze svých oblíbených o krocení krocanů, hipogrifů, zamyšleně potřásla hlavou, zadoufala, že fixační kouzlo, kterým pro jistotu uvěznila absolutno (vlasy pod čepicí), vydrží. Nevydrželo. Byl by docela trapas, kdyby se z Adama z ničeho nic stala Asfodel. Nebo z kaktusu absolutno. Tak to by zas takovej trapas nebyl. Zadumaně potřásla hlavou. Patří sem a přece ne. Má tu přátele, ale ne skutečné. Toto je pokus o co? Jejich přátelství bylo vystavěno na lži. Její myšlenkový pochody bych teda fakt chtěla mít. Ale vážně. Byla převlečená za kluka, tak už to chápu, nemusíte mi to vysvětlovat. protože chtěla mít jistotu, že ji skutečně nikdo nepozná ani když půjde na ulici proti ní. S pytlem plným čárek, které ukradla, na hlavě. Otec by ublížil všem mudlům, kteří by se na ni jen podívali. Je jen a jen jeho! Věděla, že je ohrožuje už jen tím, že tu s nimi sedí, ale nedokázala odolat. Milovala ten adrenalin. Kromě bráchy neměla žádné další sourozence no ještě aby chtěla mít těch sourozenců víc. Ať dá pokoj....a bratranci a sestřenice byli pyšní na svůj kouzelnický původ a to, že byli aristokrati jejich pýchu jen zvyšovalo. Taky bych chtěla být aristokratka... Další MS čistokrevná a nenávidějící svou rodinu? Tak to je...smutný. Tak to je... nuda. Rozhodla se ještě pro vyprávění historky oblíbené i mezi spolužáky z Bradavic – J?ak Severus Snape spletl přísadu do lektvaru není možná. a obarvil tak té chytřejší půlce studentů, kteří lektvar uvařili nejdřív, hlavy na duhovo. To jsem nepochopila, kromě toho, že spletl ty přísady. Údajně. Já mám ale dojem, že mu ji schválně podstrčil nenarozený Neville a proto ho Snape tak nenávidí. Ano, braňme Snapea až do posledního dechu... půlnoci už došli i živé historky, dvojice se začaly k sobě tulit a zbylý *zvrací* jedinci začaly *její hlava ztěžka dopadla na klávesnici* kzfsuafdghcfzudk... *konejší* plánovat akce na další dny. Byla navozena příjemná ospalá mrtvá atmosféra a účastnící sezení se začali pomalu trousit domů. Až nakonec zůstala u ohně jen Asfodel. Smutně zírala do plamenů a přemýšlela nad tím, že vlastně neumí přemýšlet. co by se stalo kdyby ji tu otec takhle našel bez čárek. Proč pořád omílá to samé? Věděla, že brácha by udělal co by mohl, ale čárku ne. aby ho zdržel a varoval ji, ale otec nebral ohled na nikoho jiného než na absolutno. sebe. Dříve takový nebyl. Ale to bylo dávno. Když jí bylo šest a Peterovi jedenáct maminka znovu otěhotněla. Čekala čárky? Byli nadšení, tolik si přáli dalšího bratříčka nebo sestřičku, stejně jako rodiče další dcerku nebo synka. Otec je všechny hýčkal, byl hlavním zdrojem veselé nálady doma. No to potěš koště. Spaste duši... Když se zjistilo že maminka čeká dvojčátka, všichni se vesele smály a typovaly pohlaví. Ne...já to nevidím... Já ano. Když se ukázalo, že jsou to klouček a holčička. Jaká náhoda. Jejich radost neznala mezí. Vesele začali vymýšlet jména jako hermafroditi. Otec maminku zbožňoval a tak prosadil jména co chtěla ona Abigail a James.*vzpomněla si na Jasmese...* *vzpomněla si na Jánese* A pak přišla ta noc. Ta noc, kdy byla tma. :D Rozzuřila se prudká bouře. Byla jak tajfun. Maminka věděla, že Asfodel i Peter mají z bouřek hrůzu a šla za nimi. Ale cestou ze schodů se jí snad zamotal kamion (župan) pod nohy, snad prostě jen zakopla. Tento rozpor jsem nepochopila. Nebo to nebyl rozpor? Stručně shrnuto: Maminka byla v pátém měsíci když na ni přišly bolesti. Ještěže ne přišli. To by bylo vážně zlý. Na to by totiž mohla umřít. Otec dělal co mohl, ale čárku nesehnal. aby ji zachránil, ale byla oslabená prodělanou chřipkou i potlučená pádem ze schodů. Na to se dá umřít? Sakra...

aha, já jsem mrtvá, tak dobrý. Nepřežila a své děti vzala sebou. I Asfodel? Od té doby se otec změnil z laskavého táty na despotického otce. Vyčítal si, že nezachránil alespoň děti, a ani lékouzelníci??, kteří ho ujišťovaly, že by stejně nešly zachránit ho nezbavili výčitek. Chybí tam čárka...*vrčí* Těmi zahrnoval i své přeživší děti škoda zničené ztrátou milující matky. Od té doby se Asfel (propříště si tam to ‚do‘ přimyslete, už mě to nebaví) i Peter byli nuceni o sebe postarat sami. Vychovávali se navzájem no to muselo teda dopadnout. a i když musel Peter studovat v Bradavicích. Zařídil, aby i malá Asfel mohla začít studovat o čtyři roky dříve. Byla to totiž vyjímečně nadaná a chytrá MS (nic originálního mě pro tuto zkratku momentálně nenapadá, tak snad příště.) Proto ačkoliv jí bylo teprve šestnáct už tři roky studovala na kouzelnické univerzitě jak se píšou čárky. Ale propadala, takže nakonec studovala stejně jako její vrstevníci. Takže vlastně vůbec nadaná nebyla...leda tak nadaná na blbost. Byla nadaná a proto zvládala i různé kurzy, kterými si rozšiřovala vzdělání. Nebo spíš nevzdělání. A to jí docela šlo. Tím, že se soustředila na učení, si bránila myslet na to prázdné místo v hlavě, kde by měl být teoreticky mozek, který si v budoucnu hodlala koupit. srdci, které kdysi zaujímala maminka a které měla připravené pro malé sourozence. Zn. Mám byt 3+1, pronajmu za mozek. Zn.: tajně. Zbyla tam jen vzpomínka. A já se bála, že rosol. Teď jsou prázdniny a i když jí podporuje bratr, být s otcem v jednom domě ji ubíjelo do osamělé zdi. Smutně zavrtěla hlavou, je to neúnosná situace. Nemůže si dovolit být mastným flekem, kam by pak dala případný mozek? Zatím žádný nemá. Vrátila se do přítomnosti bez mozku. Jako vždy. Plamen táboráku stále ještě hořel jasným plamenem. Co tam hodili? Asfodel? :D Přesto ji něco zastudilo na tváři. Pánev! Přejela přes ni rukou a udiveně zjistila že jsou to slzy. Ano, i pánev má citlivou duši. Po celou dobu svého vzpomínání brečela. Ale nevím, jestli pánve mají i vzpomínky. To musí přestat. Souhlasím. Už nepiš, Anténo. Co by se stalo kdyby ji takhle někdo viděl? Kvůli její přecitlivělosti by mohli všichni její mudlovští přátelé přijít o život. Hele, když se rozbrečím, zabije ji to? No, můžeš to zkusit... možná se k tobě přidám.

Rozhodla se, že dneska už to tady taky zabalí do kufru. Vzala připravenou konvici s vodou a začala pomalu hasit oheň. Já to nějak nepobírám. Asi jsme na to moc hloupé.

Najednou se s tajemným prásknutím objevilo uprostřed ulice několik temných osob v černým kápích absolutno v černém se skrytým obličejem. To bude drama. Poznala je. Šikovná holčička. Viděla sice jen jejich fotky v Denním věštci, ale nemohla se splést. Smrtijedi. A jak je poznala, když měli skryté obličeje? Má místo očí rentgen, či co? Je přeci TAK nadaná.

Oheň zhasl. Paf. Ale ona nevnímal nic kromě těch pěti temných osob. Konvice jí s cinknutím vypadla ze ztuhlých prstů a smrtijedi se otočili. Ale Smrtijedům to bylo u pr...u...u...u...u pozadí? Konečně se vzpamatovala a několika skoky (se) vrhla za nedaleké křoví. Jak inteligentní. Uslyšela za sebou výkřik, a běh pronásledovatelů. Čárka to psychicky nevydržela a prozradila se. Bábovka. Bylo jí divné, že nepoužívají kouzla, ale asi na sebe nechtěli upozornit ministerstvo. Tak proboha někdo zvedněte hůlku a řekněte to zaklínadlo o dvou slovech a začínající na A! Nebo to udělám já! Uvědomila si, že se musí dostat do parku. To ji jako nějak zachrání? Kdysi to byl udržovaný park jejich rodiny, ale po matčině smrti na něj otec zanevřel stejně jako na všechno ostatní. Pro ni to teď byla jediná šance. E? Park byl jako drobný les plný cestiček, dutých stromů, v jejich košatých korunách se mohla skrýt i v jehličnatých ve kterých mohla najít absolutno nenápadně úkryté pod větvemi. Bylo to s bratrem jejich nejoblíbenější místo. Znala ho naprosto přesně a to jí teď mohlo zachránit život. No nevím...pánev je všude. Stejně jako Matrix.

To je konec? Jů, ani to moc nebolelo...

V tom  případě mám asi já zvýšený práh bolestivosti...třeba příště...

 

2. kapitola

 

Běžela podél terasovitého plotu staré školkyčárka která stála v blízkosti parku. Že nemá čárku, ji očividně nezajímalo. Však to taky není ale vůbec důležitý... Zaslechla, jak na sebe smrtijedi povykují, že se rozdělí a ukradnou velké S, doufala, že se jim nepřiplete do cesty nějaký mudla. Nebo kamion. Nebo Já. I bez kouzel by mu mohli těžce ublížit. Kamion je nezdolný. Rozběhla se na starou cestu vedoucí přímo do parku, v běhu se ohlédla, zakopla a byla mrtvá. KONEC. strnula, cesta za ní byla prázdná. Kamion se umí kamuflovat. Napínala do šera oči, to jako jak? ale marněčárka po jejích pronásledovatelích nebyla na cestě ani stopa. Ani po čárce, bez které jsem to málem nepochopila. Zpomalila a s každým krokem se ostražitě rozhlížela po keřích lemujících cestu. Nevěřila, že by se pánve (smrtijedi) vzdali/y. :D

Zaslechla zapraskání větviček a prudce se otočila, cesta za ní byla stále prázdná. My umíme být i neviditelné, co? To patří do naší základní výbavy. S výdechem se otočila, a dech se jí zastavil. *je zoufalá z absolutna* *je zoufalá z písmenek míhajících se jí před očima* Stál před ní. A jéje, dramatická scéna. Jeden z těch zakuklenců (já) byl na cestě a blokoval jí postup pánví. Pomalým krokem se přibližoval. Asfel děkovala osudu, že to tu zná na z?? paměť bohužel ho ale nezná nazpaměť, takže když zabočila za roh, zarazila se o lopatu. a tudíž může bez strachu z toho, že by se ztratila všechny čárky, opustit cestu. Takže je to nakonec celé absolutno. Dokonalé. Nechala smrtijeda, aby si (ne)pořídil velké S a postoupit ještě o krok a pak skočila mezi nejbližší dva pohyblivé keře, které ji okamžitě sežraly. Řekla bych, že zelená nám sluší. Jsme v ní opravdu šik. Nemělo smysl si něco nalhávat, byla to opravdu blbost. teď hraje o život. O čí? O ten můj těžko, já už žádný nemám. Pochybuju, že ten Asfodelin je nějak důležitý. Stačí jediný špatný pohyb, jediný příliš hlasitý nádech a výdech mají ji. Z té dramatičnosti asi dostanu za chvíli infarkt. Když se před ní konečně objevil chodící park začala věřit, že osud ji naučí čárky (chudák, nevěděla, že osud je taky neumí.). je přece jenom na její straně. Nebyla už náhodou v parku už před dvěma odstavci? Proběhla vstupní branou, kterou tvořily dva kaktusy(štany) s propletenými korunami a ztratila se v houští. Neslyšela za sebou pronásledovatele a byla spokojená. Zbývalo už jen vyhledat úkryt. Nejlépe hodně hluboko pod zemí. Rychle uvažovala, pomalu to neumí, kde by byla nejbezpečnější skrýš, až si vzpomněla na starý dutý dub skoro uprostřed parku navíc bez čárek. kolem něj byli další dobré skrýše *zvrací* *omdlévá*: Velká díra v zemičárka co zbyla po vyvráceném smrkučárka o kousek dál byl další jehličnančárka jehož jméno ani neznala, protože neobsahoval čárky, ale jeho větve byly husté a sahaly až na zem. Škoda, že to samé nemůžu říct o těch často zmiňovaných čárkách. Pak tu byl ještě krmelec na mýtině uprostřed. V parku jsou mýtiny? V parku jsou krmelce? Ale ten by použila jen nerada, kdysi jí Peter zakázal do něj lézt, aby s ní nespadl. Nebo aby ji nezabila senná rýma. Takže má mé svolení.

A teď, po tolika letech a tolika kilech na víc by byl zázrak kdyby vydržel. Spíš by byl zázrak, kdyby tu bylo aspoň jedno správně napsané souvětí. Zázraky takovéhoto formátu neexistují.

Ale je to naděje. Přidala ne tempu ?????? a rozhlížela se, aby náhodou ten dub v téhle tmě neminula. V nejlepším se o něj přerazí, že. On takový statný dub totiž není vůbec vidět, ani ve tmě. Už se pomalu začala obávat, že si spletla cestu na mýtině v parku, kde je nadměrné množství krmelců, když se před ní vynořil onen nezaměnitelný tvar jejího dubu naděje. Byl dutý protože do něj kdysi udeřil blesk tak, že v něm vypálil rýhu, která se postupem času rozšířila a vyhnila. To jsem netušila, že takhle vznikají dutiny ve stromech. Ale fakt. Asfel vytěsnila z hlavy myšlenky na brouky žijící v rosolech ztrouchnivělé dřevině a nacpala se dovnitř. Ještě chvíli čekala ve strachu, že se najednou někdo přižene a odhalí ji a pak začala co nejtišeji zhluboka dýchat. Do té doby nedýchala? Měla pocit, že jí shoří plíce. To ony často rády dělají. Kéž by.Nebyla moc dobrá běžkyně, protože jí běh nikdy nebavil, ale tento zážitek jí odhalil, že nezná své možnosti. To jsem nepochopila. Asi jsem fakt blbá.

Když už se jí konečně podařilo zklidnit svůj příjem kyslíku ze zoufalého lapání po dechu na klidné oddechování zaslechla opět nějaký šramot následovaný vzteklou kletbou. *předstírá mrtvého brouka pod stolem* *předstírá jenom brouka, protože mrtvého předstírat nemusí. Mrtvá už je* Absolutno...

Zatajila dech a co nejvíce se vmáčkla do náruče dubu, aby toho nebylo málo zaslechla další kroky a před jejím dubem se sešli dva smrtijedi. Absolutno. Měli rande. Nerušit!

"Máš ho?" zaslechla tichou otázku pronesenou hlubokým hlasem.

"Ne, ale nechtěl bych být v kůži toho mrňavýho hajzla až ho najdu!" zněla modrá odpověď a podle hlasu to byl ten, který pře chvílí zaklel. :D Ráda kleju, to je fakt. Asfel zatnula zuby, aby jí nedrkotaly, nemusela moc přemýšlet, protože ani nemá čím, aby věděla, že tahle výhružka znamená mučení až do bezvědomí a ještě dál..... až do zešílení. Nevidím v tom rozdíl. Obojí je osvobozující od tohohle....něčeho.

Ale co, pořád lepší než kdyby zjistili že je dívka děvka?. Nafukovací panna! Než dělat smrtijedům děvku, aha :) haha Jto radši smrt. Taky si myslím. Jenom Smrtijedi se stále píší s velkým S.

"Musíme prohledat i stromy. Nevidím sice na krok dopředu, ale pán si nepřeje svědky." A hůlkou si posvítit nemůže? Cože? Já myslela, že hledají Asfodel a ne svědky? Že by... překvápko? Zahučel zase jeden ze smrtijedů a Asfel začal na čele vyvstávat ledový pot. Vyvstávat, povstávat, to zní jak kdyby šel na demonstraci. Tady zůstat nemůže. Měl by si zajít někam, kde mu to bude platné. Počkala chvíli než smrtijedi s nespokojeným remcáním, že zas byli ochuzeni o velké písmeno odešli a pak se potichu vyplížila z úkrytu. No ta je teda chytrá. *obrací oči k bohu a prosí o smilování* *pláče, protože žádné nepřišlo* Její další cíl byla díra po smrku. Ještě že ne po něčem jiném. Celou cestu zdolávala plazením, samo o sobě to bylo dost nepohodlné a namáhavé Nepovídej., ale to že cesta vedla přes ostružiní a maliní ji proměnilo v muka. Nebyla to náhodou mýtina v parku? Tak kde se tam bere ostružiní a maliní? Počkej, až se bude plazit přes krmelec...

Když se o několik nekonečných minut konečně schoulila u cíle, uvědomovala si že její námaha na naučení čárek je marná. To souhlasím. Pokud se někdo pořádně podívá okamžitě jí uvidí. Kdyby zůstala tam, kde byla, nemusela se plazit přes ostružiní a maliní uprostřed mýtiny v parku a nikdo by ji nenašel. Dopřeje si jenom chvilku. S tou myšlenkou si začala z rozbolavěných dlaní vytahovat zbytky ostružiní. Když ale zjistila, že vytáhnout jeden je otázka několika minut, to musely být teda trny...vzdala to a vyrazila. Jakmile se kousek vzdálila zaslechla kroky. To byl určitě pot a dav čárek, kteří demonstrují na pravidla českého pravopisu. Tak. Prudkým smýknutím se vrhla spět. Hrozně totiž spěchala. To se bohužel neobešlo bez hluku. Asfel se vmáčkla k zemi, jak nejvíce mohla, tohle přece museli slyšet. To vmáčknutí k zemi je asi hlasitá činnost, co? Můj mozek také hlasitě protestuje. Ukázalo se, že má pravdu protože se v zápětí ozvalo: "Slyšel jsi to?" a následoval zvuk rychlých kroků.Smrtijedi procházeli okolo Asfel a hledali.

"Podívej támhle!" kroky se začaly přibližovat. Asfel zněl každý jako zvuk umíráčku. Co? Kdo? Proč?

Nebylo na co čekat. Vyběhla. Zase se musím pozastavit nad její chytrostí. Nebo spíš naopak...Za sebou uslyšela překvapený výkřik a opět, běh pronásledovatelů. Nevěděla kam běžet, no přece do ostružiní a maliní uprostřed mýtiny v parku. do krmelce nemohla dokud vážila stopadesát kilo měla pronásledovatele za sebou tak blízko. Probíhala největším houštím uprostřed mýtiny v parku, mezi stromy a divila se že jí čepice stále drží na hlavě, každý nádech ji pálil v plicích. Už nemohla dál, ohlédla se. A zakopla o nastavenou pánev. Lopata ji v zápětí dorazila. Konečně se zdálo že vzdálenost mezi ní a smrtijedy ta holka mi pije krev. se zvětšila na bezpečnou. Ještě proběhla mezi dvěma černými bezy a obrátila se ke krmelci. Konečně krmelec. Když k němu konečně doběhla, nohy se jí podlamovaly vyčerpáním a lopatou. Nasoukala se dovnitř a zaházela se senem. Krmelec se sice podezřele zakýval, ale stál dál. Řekněte mi, už jste někdo viděl krmelec uprostřed mýtiny v parku? Já teda ne. Sotva dokončila maskováníčárka! doběhly na mýtinu i její pronásledovatelé. Byla prostě dokonalá v matice a měla to spočítaný. Podle jejich dechu usoudila že s běháním jsou na tom stejně jako ona. To jsem jako nepochopila.

"Kde sakra je?" ozval se hlas přerušovaný sípavým nadechováním.

„V krmelci uprostřed mýtiny v parku," pošeptala mu do ucha pánev škodolibě.

"Nevím, ještě před chvílí tu byl!" zavrčel další. BYL?? Aha, ona je vlastně transvestitka...

"Musíme to oznámit pán(o)vi. :D Ozval se třetí hlas. A uvozovky si daly dvacet. Asfel zatrnula ???, myslela že má jen dva pronásledovatele. Pronásledovatel sem, pronásledovatel tam, copak na tom sejde? Jen už aby ta blbost skončila. Tenhle hlas, zněl hluboce a mladě. Nebyl poznamenán žádným lapáním po dechu. Omg, to je výtvor... Buď už tu jeho majitel byl, když se schovávala, což je vyloučené, nebo je ve výborné kondici. Co blbneš, lepší než ty být přeci nemůže.

"Zatraceně! Já bych do toho kop!" zaklel jeden z udýchaných, ozvaly se kroky a než si Asfel uvědomilačárka co se děje, celým krmelcem otřásla rána. Bylo to aspoň zelené? *doufá v nejlepší, ale obává se, že marně* To bylo na jeho křehkou konstituci příliš s ohlušující ránou ve které se ztratil i Asfelin výkřik se zhroutil a střecha uvěznila zmítající se Asfel pod sebou. Zajímalo by mne, kde autorka uvěznila všechny čárky. Když se oblak sena konečně usadil cože? Seno létá? Hm... A vytváří oblaka? zahlédla Asfel tři masky, ve kterých svítily překvapené oči. Znovu se pokusila vyprostit ale marně. Byla v pasti.  Jů... Třeba chcípne... Pardon, nechala jsem se unést...

 

Pánve forever!

Btw. Nejlépe jsem se pobavila u krmelce uprostřed mýtiny v parku. Jinak mi to přijde jako průměrně hrozný kaktus, ale na MLS to fakt nemá.

Mě dostává charakter Smrtijedů... Jsou opravdu povedení. Ještě že to má jen okolo dvou stránek...

3.kapitola

Ačkoliv moje energie je momentálně na nule (pánev se činila), mám zase zánět středního ucha + zánět zvukovodu + nějakou vyrážku neznámého původu, ale pravděpodobně alergického, každopádně je ohromně půvabná a příjemná, chtěla bych vidět někoho kdy by mi teď dobrovolně podal ruku :-((tak dobře, zase tak hrozný to zase není, trpívám na mnohem půvabnější, kdy to s tou rukou opravdu platí, ale tu už jsem neměla skoro rok, na štěstí) Já tušila, že je to zakamuflovaný ufon. No, tak teď už to vím určitě. No tak jsem se z toho za soustavné bodavé bolesti v uchu vypsala. Hned je mi líp. :-) Hned je mi hůř… Kde mám zahrabanou lopatu?

 

Pro ujasnění se vám snažím zdělit, že i přes tyto nepříjemnosti neumím pravopis, ale to není nic překvapujícího, vám sem dám další kapču. Pomóc! Už jsem jí měla napsanou, takže to zase tak velká oběť není. Tak si nemáš vymýšlet. Ale je opravdu neopravená, a kdo si bude stěžovat tak ho roznesu v zubech, vrrr :-) A sakra. Myslíš, že je „to“ hodně nebezpečné? Podle toho, co „to“ píše, bych řekla, že jo. Slibuju že až mi bude líp tak jí pošlu k betovi a dám vám sem opravenou verzi. A ty myslíš, že ti to pomůže? A ještě animaci, tu vám budu dávat ke každému článku, pro oživení :-) Mě stačí ten tvůj nový „nádherný“ křiklavý vzhled. Div že jsem neohodila monitor, když jsem to viděla… Na to se budu muset taky kouknout… J

 

To jsem se rozkecala, vždycky když mi něco je tak jsem ukecanější než obvykle, ale čárky se ne a ne naučit, tak si zvykejte (na to si asi nikdy nezvyknu) protože letos je moje zdraví nebo lépe řečeno uši :-(( (s ničím jiným jsem letos asi ani nestonala) na reklamaci. Podáno v té slušnější formě :-) Přece vás tu nebudu kazit.:-) Nás nezkazí nic. Mám ten dojem, že my jsme zkažené až do morku našich dosud nerozložených kostí. Souhlasím (se Saphirou).

 

 

--------------------------------------------------------------------------------

 

 

 

"Ale, ale copak to tu máme!" starší ze smrtijedů k ní přistoupil blíž. "Ptáček se nám chytil do pasti, he?" he? hehe? Bylo vidět že si nastalou situaci, kdy se zase stali pány situace užívá. Absolutno si taky užívá. Já si teda neužívám…

 

Asfel se ze všech sil snažila přemoct ochromující hrůzu, která jí znemožňovala jasné uvažování. To někdy vlastnila? "Co…co ode mne chcete?" Zjevně ji nepřemohla.

 

"Nic co bys nám nemohl dát chlapečku!" hehe…*nevšímejte si jí, má zas perverzní myšlenky…* :D *chápe *zasyčel druhý. "Přivolej ostatní!" obrátil se k nejmladšímu. Zas nějak plavu. O co tam jde?………..jo, už vím…o schovávání se v rozpadlém krmelci uprostřed mýtiny v praku. Bingo.

 

"Nejsem tu jako váš sluha!" ohradil se podrážděně, ale přesto vypálil do vzduchu spršku zelených jisker. To nemají něco origiálnějšího? Co třeba…lebku s hadím jazykem? Jak tě napadlo zrovna Znamení zla? *dělá, že nechápe*

 

O pár minut později už byli smrtijedi všichni, ale bez S. Chudáčci…

 

"Co s ním uděláme?" otázal se jeden, jemuž zpod kápě vypadával pramen světlých vlasů. Já už se lekla, že něco jiného. Lucius je nadržený čuně!

 

"Rozkazy jsou jasné Luciusi!"

 

"Já vím, ale to neznamen,á ßvidíte to? Do muzea s tím! že se nemůžeme trochu pobavit."

Tak perverzní nejsem jenom já. Nejsi J

"Dobrý nápad!" ocenil jeho poznámku další a mávl hůlkou a střecha krmelce se nadzvedla.

 

Asfel vyrazila kupředu, sotva uběhla pár kroků, nějaká kletba jí spoutala nohy a ona se silou setrvačnosti zaryla obličejem do země. Dobře jí tak. Má umět čárky. Myslíš, že ví, co je to setrvačnost? Smrtijedi zavyli smíchy, když k nim obrátila ušpiněný obličej.

 

"Tak ty takhle ty spratku!" zařval ten nejstarší a z jejich honičky také nejvzteklejší. *otazník u její hlavy* *přemýšlí, co to vlastně znamená*

 

"Crucio!" parkem se rozlehl smích smrtijedů a její křik. V bolestné agónii, ale nedokázala přeměňovat hlas. *deset otazníků vznášejících se nad její hlavou *už radši nepřemýšlí* Naštěstí smrtijedský halas byl dost hlasitý na to, aby účastníci tento rozdíl nepostřehli. Absolutno je neviditelné. A všudypřítomné.

 

Všichni se skvěle bavili, všichni až na jednoho. Nj, jeden to být musel, že. Až na mě? Ale já jsem jednA. Nejmladší smrtijed stál stranou. Dal se k pánovi zla z hloupých ideálů: očistit kouzelnickou rasu od kříženců, z ideálů se rychle dostal. A já si naivně myslela, že o to tam všem jde. Cože? Nejde o to? *hystericky pláče* Zbyla jen maska, kterou používal. Už bude konec? Vydrž! Ale teď když viděl mladého kluka jak se svíjí v bolesti na zemi, cítil jen hnus. Ten o chvíli později vystřídalo překvapení, když zaslechl dívčí křik. Myslíte, že je to v tom ječení takový rozdíl? Nebo mám jen zkreslenou představu? To přecení není možné. Soustředěně pozoroval ležící postavu, která těžce oddechovala po prodělaném cruciátu. Ach ach… Ach ne… Najednou se nejstarší smrtijed chytil za ruku v místě kde měli znamení zla. "Pán nám připomíná, že se máme naučit čárky. A máme chvátat. Zabijeme ho." Pána Zla? Tak to si dejte. Hm, jděte do toho, budu vás psychicky podporovat. Většina smrtijedů natáhla ruku s hůlkou. Klacek zapomněli doma. Ale ne všichni, některým smysl rozkazu ještě nedošel a nejmladší to prostě nedokázal. Banda trotlů, řekla bych. Tak nějak. Nechápal proč, už tolikrát musel zabíjet: pro přijetí i v boji. Já to taky nechápu. Lebedím si v sladké nevědomosti. Teď ale ne. Ležící postava se při pohledu na napřažené hůlky znovu postavila na nohy, okamžik je pozorovala a pak se znovu pokusila utéct. Tak už to někdo řekněte, jen ať už je konec. Žádné zbytečné průtahy, prosím! O co go? O takový zelený paprsek, co vystřelí z klacku… J Opět ji zasáhla kletba a ona zapadla mezi živé keře, kterými probíhala. Při nárazu na zem jí z hlavy spadla čepice. A pak….pak ji ty dva keře sežraly. *tleská*Tohle mohl být rozsudek k daleko horšímu osudu než smrt v šestnácti. Nechápu? Jen s pomocí nohou se snažila doplazit k pohozené kšiltovce. A ruce nechala kde? Aha, v keři.

 

"Podívejte se, jak se snaží. Možná by o něj pán mohl mít zájem." Ou…Voldy je na kluky? Voldy je vůbec na něco? Zabručel nejstarší smrtijed a vyřkl formuli přivolávacího kouzla.

 

Asfel už natahovala ruku, aby dosáhla na čepici, když jí přivolávací kouzlo odtáhlo zpátky až ke smrtijedům. Škoda, že ne ke Smrtijedům, to by teprv byla zábava. :D

 

"Ale, ale to snad ani není možné!" pronesl úlisně další.

 

"Lumos!" mýtinu ozářilo světlo a usadilo se na Asfeliných rozpuštěných vlasech.

 

"Tak vida vida, máme tu kočičku pánové." Mňau? Vrrr. Ozvalo se hrubé chechtání ze kterého Asfel naskočila husí kůže. Absolutno…

 

"Budeme si hrát!" ozval se další hlas. Heh…tady asi nebude platit – kdo si hraje, nezlobí, co? Proč myslíš?

 

"Chci být první!" nezapomněl se přihlásit o svůj nárok Lucius. "Vy jste měli minule tu léčitelku od munga, teď jsem na řadě já." Potrefená husa se vždycky ozve jako první….

 

Ozvalo se souhlasné mručení. Lucius k ní přistoupil. Ta se má J Takovej fešák…

 

"Tak vsávej, slyšela jsi budeme si hrát. A já ti vysvětlím pravidla českého pravopisu." Kéž by. Natáhl k ní ruku, aby jí sundal tričko. Asfel mu plivla do obličeje a uhnula do strany. Jak?

 

"Ty svině!" Lucius se vymrštil na nohy a utíral si obličej. Jen kvůli tomu, že na něj plivla, on spadl?

 

"Budeš litovat!" popošel a odložil si plášť na stranu. *zakrývá si oči*

 

"Oni se jí nedotkněte dokud s ní neskončím, zkrotím si jí sám!" obrátil se k okolo postávajícím smrtijedům. Nemám slov…vlastně ano, jedno bych měla: Absolutno.

 

Asfel po očku pozorovala jestli odložil i hůlku a spokojeně zaznamenala že ne. Možná má ještě pořád šanci si jí strčit…uhm, mlčím.. No… tak teď se Asfodel projevil/a. On je takový namyšlený floutek. Pokud se jí podaří zmocnit se hůlky, bude se moc přemístit, oni přece netuší že je čarodějka. Ten floutek s tím má něco společného?

 

Mlčky se postavila a vzápětí ji přejel kamion.

 

"Uvídíme jak dlouho na těch nohách vydržíš!" zavrčel Lucus a vrhl se proti ní. Ladně uskočila do strany.

 

"Zatím stojím dost pevně."

 

"Ještě budeš prosit o milost!" v běhu se otočil a opět se vrhl proti ní s napřaženýma rukama. Nevím, jakou představu to evokuje v tobě, ale ve mně dost děsivou… Ve mně spíš směšnou.

 

"Ty ruce máš tak, abys nenarazil do stromu?" *nepochopila* ucedila posměšně. Lucius vztekle zavyl, už byl vzteky bez sebe. Až tu malou mrchu chytí….tak ji vojede…to je nám všem jasné…!

 

Asfel se přikrčila a on hmátl do prázdna. Smrtijedi se začali tlemit. začínali nespokojeně mručet. Už měli chuť? Znovu se proti ní vrhl. „Lapáš motýli?“ Asfel chtěla jako obvykle ustoupit, ale zakopla o vystouplý kořen a spadla. Taky šikulka…To byla příležitost. Lucius na nic nečekal a vrhl se na ni. Přitiskl ji k zemi a snažil se z ní strhat oblečení a zároveň si rozepínat kalhoty. To jde asi dost blbě. Lucík je ale šikula, že? Když zjistil, že oboje najednou nezvládne nerada to připomínám, ale tady by měla být čárka, začal se věnovat svému poklopci. Asfel využila toho, že je zaměstnaný a hrábla mu za pas pro klacek (hůlku). No jo, každý tomu říkáme jinak. Měla štěstí. Lucius si toho ani nevšiml to se v případě toho klacku docela divím. Ale asi jsem moc perverzní…hm. :DDD a tak když držela svoji propustku na svobodu pronesla jen "Zdárek zlato!" a přemístila se domů.

 

Hurá, konečně to mám za sebou….ale oproti Kapce čisté vášně a Bílému kaktusu v jeden den to je taková oddechovka…

Má to totiž jen třikrát méně stránek. Ale i tak je to síla.

 

4.kapitola

Ačkoliv pořád ještě nemůžu na sluníčko a mám napařenou dietučárka při které nesmím nicčárka co mám ráda (kyselíani mi neříkejte, že tu fakt vidím měkké i...., čokoládu..atd. aby se to nezhoršovala :-( )řináším? vám další kapitolu. Je o něco kratší než předchozí, ale je opravená :-)) No, tak to jsem zvědavá. Jestli je v takovém stavu, jako tenhle úvod, máme se fakt na co těšit...

 

...

 

Jakmile se ocitla ve svém pokoji divoce ze sebe strhala oblečení a vrhla se do koupelny. První věta a už tu chybí čárka. Pod proudem teplé vody, si pozvolna uvědomovala co se mohlo stát. Tohle je opravené? Aha, ta čárka se tam zřejmě dopsala sama. Mrška jedna… čiperná. Chtěla bych vidět toho „beta-readera“.

 

Snažila se zebe smýt jeho dotykyčárka ale ty přetrvávaly stejně jako pocit nebezpečí. Ten kupodivu necítila z Luciuse, k tomu cítila jen znechucení. Nejnebezpečnější ohrožení cítila z nejmladšího smrtijeda. Kolikrát si ještě přečtu slovo cítila? Řekla bych, že ještě mockrát. Ber to tak, že Ginny všude cpe to, jak se všichni šklebí, až je to na blití, takže Antea musí mít taky něco, aby se neřeklo. Z toho měla největší strach. Byl divný, byl smrtijed a přesto se na ni díval tak…. smrtijedsky? A kdyby byl Smrtijed, bylo by to ještě horší. Takže má vlastně štěstí. Nedokázala to popsatčárka ale cítila zase? z něj ohrožení jaké necítila ještě nikdy z nikoho. Já cítím ohrožení z téhle kapitoly. Nebo aspon z vědomí, že je to „opravené“. Ačkoliv ho už nikdy v životě nechtěla potkat, měla matné tušení, že se ještě potkají. A věděla, že pro ni to bude osudové. Nevědělačárka co dělat. Vědět či nevědět – to je to, oč tu běží. Jak se bránit? Jakou má zvolit zbraň, když nezná způsob útoku. Začala se chvět strachy. Na světě byl jediný člověk, který jí mohl pomoct, brácha. Zabalila se do županu a vydala se přes chodbu ke dveřím jeho pokoje. Ještě než stačila zaklepatčárka dveře se otevřely, v mžiku zapomněla na starosti a zvědavě vyzvídala: "Jak jsi věděl že přijdu?!" „Cítil jsem to…“ :-)

 

"Věděl jsemčárka že se něco stane, celý den jsem měl divný pocit." Mám divný pocit, že tohle nedopadně dobře. Pohlédla Peterovi do tváře a starosti se vrátily. "Měl jsi pravdu." Několika stručnými větami vylíčila dnešní události počínaje objevením smrtijedů a konče Luciusovým útokem. Peter seděl na židli a když skončila, vyrazil se sebe jediné: "Pane bože!" Jakmile se trochu vzpamatoval pokračovaldvojtečka "Tohle je moje vina, neměl jsem tě nikam pouštět. Tohle bylo naposledy, už nikdy nikam nepůjdeš a pokud budeš potřebovatčárka doprovodím tě, ale nikdy, rozumíš NIKDY už tam nepůjdeš sama. Oni se nevzdávají."Bohužel musím konstatovat, že má pravdu, aspon co se kaktusů týče. Poslední větu pronesl s takovou jistotoučárka že mu šokovaně pohlédla do očí. "Ty jsi…" Vyhrnul si mikinu na ruce v místěčárka kde je znamení zla. Nechtěla bych mít takovou sestřičku, která bymě podezírala z nejhoršího po třech větách...Asfel na ni pohlédla, ale viděla jen rovnou, neporušenou plochu. "Ne," odpověděl "ale Daniel ano, a tak o tom něco vím." Byl Peterův nejlepší kamarád, celý život byli spolu. Jakože spolu chodili? Co ty víš, tady je všechno možný...Než se odstěhovalčárka bydlel nedaleko jejich domu. Byli i ve stejné koleji v Havraspáru. Nejlepší přátelé, a proto to byl Daniel ke komu se Peter přeneslčárka aby se vypovídal z dnešního šoku. Absolutno? Absolutno každopádně.

 

Daniel tiše poslouchal. Hm, hlasitě si to stejně nedokážu představit. Právě se dozvěděl identitu dívky, která se mu uhnízdila v myšlenkách. Rychle si dával dohromadyčárka co o ní kdy Peter vypravoval. Byla nezdolná a paličatá. Ani by se nedivil kdyby už teď měla plánčárka jak se Petera zbavit a jít na setkání s přáteli. Její vztah s otcem by mohla být vítaná šance se s ní znovu setkat. Zatím se rozhodl Peterovi nic neříkat, nechtěl ztratit jeho důvěru, že jeho sestře nepomohl. On by nepochopil, že neměl tušení, že je to ona. Když pozdě v noci Peter odešel, Daniel vyšel na balkon, zahleděl se do tmy a přísahal. "My se ještě setkáme Asfel Montgomeryová." Nepřemýšlelčárka jak to udělá, ale věděl, že k tomu dojde. Bylo to neodvratitelné jako osud. S touto myšlenkou se uložil a propadl do snů plné smrtijedských kleteb a dívky s vlasy barvy kaštanů jak se proti němu vrhá se zaťatými pěstmi. Byl to jeden z těch dokonale živých snůčárka takže by ráno téměř přísahal, že se to skutečně stalo. Ale bohužel. Rád by ještě dál uvažoval o Peterově malé sestřičce, ale pálení znamení zla na jeho předloktí ho vytrhlo ze snění. Odložil hrnek s čajem a došel si pro hábit. Při oblékání se neustále proklínal za svou hloupost, ale jediné co mohl udělat bylo poslušně poslouchat pánovi rozkazy. Vlastně to nebyla jediná možnost, ale život byl pro něho příliš sladký na to, aby se stal dvojitým agentem.

 

Opravila Lída. Cože? A není náhodou slepá? Spíš ještě nedokončila záklaní vzdělání, bez kterého to fakt asi neopraví...

 

To bylo tak pitomý, že se to ani nedalo glosovat. OMG.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář